říkají mi Amálka nebo Amélie, podle toho jestli jsem hodná nebo právě zlobím. Narodila jsem se  19.7.2002 v Karviné a jsem zakrslý  kastorex. V Karviné jsem bydlela jen do října a pak jsem se odstěhovala do Českých Budějovic.

Na víkendy ale jezdím  na návštěvu do Prahy (cesty vlakem nemám vůbec ráda...) a prázdniny prý budu trávit v Jáchymově v Krušných horách.

Moji lidičkové o mě tvrdí, že jsem cholerik, ale není to pravda. Pouze nemám ráda změny a jakékoliv donucování. Dokud si mě lidičkové všímají a nechají odpočívat, když já chci, je všechno v pořádku, ale jinak nadávám, kníkám, vrčím a bráním se zuby i drápky... Taky mě občas zlobí  moje kočíčí spolubydlící, stále mi chodí spát do sena a pít vodu, proto jí občas musím vychovat kousnutím. Zato jsem si aspoň přivlastnila její super záchod v temném koutě.

Zlí jazykové o mě taky roznášejí, že jsem  "popelnice", a to jen proto, že mi chutná téměř všechno - chipsy, čokoláda, sušenky, banány, mandarinky, ale také Hašlerky, zubní pasta a tkaničky u polštáře.

Moc ráda bych měla miminka, ale lidi mi to stále rozmlouvají. Snad je přemluvím a najdou mi nějakého krásného kastorexího prince.

No, musím končit, zdá se mi, že lidičkové mají něco dobrého na zub...

Tak pa
  
            

tak Vám zase po roce píšu, abyste věděli co u nás nového. Začnu novinkama.

Před rokem jsem si tu stěžovala, že mi nechtějí dopřát ženicha: asi si to přečetli a seznámili mě s nádherným zakrslým kastorexem. A protože jsme se měli moc a moc rádi, tak ve mě začali růst miminka. Byl to překrásný pocit. Každým dnem se mi zvětšovalo bříško a každým dnem mě ti malí lumpové čím dál víc kopali. Moc jsem se na ně těšila a lidičkové určitě taky, protože mi podstrojovali ty nejvybranější pochoutky.

Jednoho dne jsem dostala ukrutné bolesti, po chvíli jsem věděla, že něco není v pořádku. Miminka se nemohla dostat ven. Bohužel moji lidičkové byli bezradní a pořád jen doufali a čekali. Nakonec jsem byla móc unavená a úplně bez sil. Odnesli mě k tomu hroznýmu člověkovi v bílém a pak už si nic nepamatuju. Probrala jsem se zase až doma. Bříško moc bolelo ale úplně jinak než předtím. Páchla jsem něčím podivným a měla jsem na sobě takovou divnou věc.

Pochopila jsem, že miminka jsou nenávratně ztracena. Páníčkové mi nakonec řekli, že miminka umřela a že je ten člověk v bílém musel ze mě vyndat. Po pár dnech ze mě sundali tu divnou věc a já se konečně mohla olízat svůj zraněný bok. Kupodivu rychle to přestalo bolet a na miminka jsem přestala myslet. Nakonec, bez nich mi je taky fajn... Aspoň rozmazlují jen mě...

Občas mě popadne zvláštní pocit a strašně ráda bych zase měla nápadníka, a proto čas od času přijede kamarád Korfík. Lidi nás ale strašně hlídají, takže se nemůžeme moc sbližovat....

O prázdninách jsem byla v Jáchymově. Měla jsem pro sebe celou jednu obrovskou místnost, ale pak mi tam nastěhovali nějaké příšerné opeřené dvounohé zvíře jménem Pípo. Hrůza. Bylo hrozně oprsklé, lezlo mi do domečku a jedlo zrníčka...  Někdy do pokoje vběhla kočka a to jste měli vidět, jak jsem jí hnala...

Teď už jsem zase v Budějovicích. Tady naštěstí jsem jen já a moji krmitelé...  A tak si tu užívám klidu a dobrého jídla, vlastně mi nic nechybí a jsem vcelku spokojená ramlička.

Koukám, že panička jde k lednici, tak se jdu mrknout, jestli tam nemám ještě kus mrkvičky.

Tak zatím pa.

Vaše